Koupila jsem si jen pět jízd. Kopec už zezdola vypadal jak krajinka nakreslená bílou pastelkou na bílém pozadí. Světlo z lamp podél sjezdovky se rozpíjelo v mlze, z lyžařů se staly jen tmavé postavy, které se vynořovaly z hustého mléka. Kotvy se přízračně ztrácely v dálce; bylo vidět sotva na pár metrů. Když jsem si nasadila brýle, svět se trochu prosvětlil a zbarvil do oranžova.
Ve sněhu se ještě matně leskly vroubky od rolby.
Jela jsem spíš po paměti, místy se mi pod lyžemi sjezdovka propadla, to když se kopec začal prudčeji svažovat; brázdy po ostatních lyžařích ještě nebyly hluboké.
Vzduch mi příjemně proudil kolem obličeje, s každým obloukem jsem po sobě zanechávala spršky mokrých krystalků. Z okolí zůstaly jen tmavé, neostré obrysy, zalité hustou, mokrou mlhou
U vleku jsem se zastavila, sundala si lyže a došla jsem si pro permanentku na noční lyžování.
středa 4. března 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat