Ústa dívky, jež dlouho ležela v rákosí,
vypadala tak nahlodaně.
Když jsme rozevřeli hrudník, byl jícen tak děravý.
Konečně jsme v jednom z nižších pater
v loubí pod bránicí
našli hnízdo mladých krys.
Jedna malá sestřička tam ležela mrtvá.
Ostatní žily z ledvin a jater,
pily studenou krev
a prožily zde pěkné mládí.
Pěkná a rychlá byla i jejich smrt:
Všechny jsme je hodili do vody.
Ach, jak ty malé čumáčky kvičely!
Gottfried Benn
Tolik ke zkoušce ze Soudního lékařství.
neděle 25. května 2008
pondělí 5. května 2008
Létající cirkus
Moje po stromech lezoucí a z atrapy revolveru střílející dušička se zatetelila radostí – letecký den!
Konečně jsem přišla na to, co mi ta fotka připomíná - Tintina!
A jelikož směsi řvoucích motorů, přepáleného tuku a dvou žoviálních tlachalů z místního rádia se prostě neříká ne, vyrazili jsme nedělní odpoledne strávit s hlavou zvrácenou nazad. Stromy polepené cedulemi s nápisem „Nevstupovat, odpalování pyrotechniky“ a osamělý „voják“ v německé uniformě štrádující si to po silnici od letiště napovídali, že o největší švandu jsme už přišli, přesto bylo stále se na co těšit.
O uširvoucí , a nutno říci, že i velmi impozantní, představení se postaral jedinečný a jediný gripen. Podobné představení obstaral český Albatros.
Zbytek odpoledne se odvíjel v podstatně pomalejším tempu – ve 20. letech, natož za první světové války se od letadel neočekávaly nadzvukové výkony.
Všichni byli spokojení s tím, že po přistání mohl pilot vzít letadlo za ocas a odtáhnout ho do hangáru.
Pokud tedy přistál – takový luxus se nepovedl všem - rekonstrukce sestřelení „Rudého barona“, byla působivá, pro mě hlavně kvůli hlavnímu hrdinovi – rudému trojplošníku, jehož pilota si Britové tak vážili, že mu prý uspořádali státní pohřeb. Pilot byl Němec, samozřejmě.
Vedle letadel se ještě předvedly helikoptéry– Robinson a helikoptéra záchranné služby. Bodří moderátoři slíbili vysvětlení rozdílu mezi vrtulníkem a helikoptérou, ale pro samé nadšení ze sličných parašutistek, které se na runway vysypaly mezi dvěma přelety, na to zapomněli.
Ty,kteří si myslí, že pořízením pilotního průkazu by se vyhnuli couvání, musím zklamat. Nejen couvání, ale i pohyb bokem nebo efektní otočku kolem vlastní osy tyhle krasavice zvládnou.
O zvlášť vtipný moment se postaral jeden z komentátorů; ve chvíli, kdy se vrtulník hravě vznesl nad hlavy diváků a tam se pohupoval a otáčel, oznámil divákům, že pilot létá od roku 2006 a má nalétáno 300 hodin.
K jedněm z nejefektnějších čísel patřila letecká akrobacie – s nepředstavitelnou lehkostí vykresloval kluzák na obloze nejprve modré a červené a pak už jen červené stužky.
Ptačí perspektiva, i když zatím jen ze země, se mi zalíbila – něco na tom „ vzduch je naše moře“ asi bude.
Konečně jsem přišla na to, co mi ta fotka připomíná - Tintina!
A jelikož směsi řvoucích motorů, přepáleného tuku a dvou žoviálních tlachalů z místního rádia se prostě neříká ne, vyrazili jsme nedělní odpoledne strávit s hlavou zvrácenou nazad. Stromy polepené cedulemi s nápisem „Nevstupovat, odpalování pyrotechniky“ a osamělý „voják“ v německé uniformě štrádující si to po silnici od letiště napovídali, že o největší švandu jsme už přišli, přesto bylo stále se na co těšit.
O uširvoucí , a nutno říci, že i velmi impozantní, představení se postaral jedinečný a jediný gripen. Podobné představení obstaral český Albatros.
Zbytek odpoledne se odvíjel v podstatně pomalejším tempu – ve 20. letech, natož za první světové války se od letadel neočekávaly nadzvukové výkony.
Všichni byli spokojení s tím, že po přistání mohl pilot vzít letadlo za ocas a odtáhnout ho do hangáru. Pokud tedy přistál – takový luxus se nepovedl všem - rekonstrukce sestřelení „Rudého barona“, byla působivá, pro mě hlavně kvůli hlavnímu hrdinovi – rudému trojplošníku, jehož pilota si Britové tak vážili, že mu prý uspořádali státní pohřeb. Pilot byl Němec, samozřejmě.
Vedle letadel se ještě předvedly helikoptéry– Robinson a helikoptéra záchranné služby. Bodří moderátoři slíbili vysvětlení rozdílu mezi vrtulníkem a helikoptérou, ale pro samé nadšení ze sličných parašutistek, které se na runway vysypaly mezi dvěma přelety, na to zapomněli.
Ty,kteří si myslí, že pořízením pilotního průkazu by se vyhnuli couvání, musím zklamat. Nejen couvání, ale i pohyb bokem nebo efektní otočku kolem vlastní osy tyhle krasavice zvládnou.
O zvlášť vtipný moment se postaral jeden z komentátorů; ve chvíli, kdy se vrtulník hravě vznesl nad hlavy diváků a tam se pohupoval a otáčel, oznámil divákům, že pilot létá od roku 2006 a má nalétáno 300 hodin.
K jedněm z nejefektnějších čísel patřila letecká akrobacie – s nepředstavitelnou lehkostí vykresloval kluzák na obloze nejprve modré a červené a pak už jen červené stužky.
Ptačí perspektiva, i když zatím jen ze země, se mi zalíbila – něco na tom „ vzduch je naše moře“ asi bude.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
