neděle 13. února 2011

Alpský kýč, aneb honba za Milkou

Kolem sedmé ráno obloha nad roztřepenými vrcholky hor zbledne, o chvíli později začnou první sluneční paprsky olizovat hřebeny hor, sníh zrůžoví, za chvíli se zase bíle rozzáří a nebe zase pomalu nabírá svůj azurový odstín.
Sníh pod lyžemi a snowboardy vrže, šustí, křupe, sviští někdy i skřípe a pravidelné manšestrové linky jsou brzy narušeny pravidelnými brázdami od prvních lyžařů a snowboardistů. Ráno se ještě sníh stříbřitě třpytí, ale odpoledne už se mléčně leskne a na svazích prosvítají rozpíjející se stráně, na začátku února věc nečekaná.
V Itálie se carpe diem neodbývá, přistupuje se k němu se vší vážností a savoir vivre se tu procvičuje se železnou pravidelností. A tak se obědvá rozvážně, ale zvesela, nad plnými džbánky, nad bombardiny vyzdobenými žlutavými čepicemi a s tváří vystavenou slunci. Ani hudbou dunící aprés ski bary se tu neodbývají, plným proudem tu teče Spritz, nahořklý koktejl z Aperolu, spumante a minerálky
Důsledkem této důkladnosti jsou patrné obtíže při nastupování a vystupování z lanovek, trefování se do kóje pro potvrzení permanentky, stále častější zastavování lanovek a vůbec velkorysejší oblouky všech lyžařů. A někdy i domino efekt ve frontě, kterých je tu naštěstí poskrovnu, na vlek.
Káva, nejčastěji espresso, právě tolik, kolik by se na polévkovou lžíci vešlo, ale zase takové, že by jí to snad i ohnulo, mnohým pomáhá nabývat rovnováhu a ubírat obloukům na velkorysosti.
Kdo chce, může přes hřeben se nakouknout do Švýcarska, a kdo si chce poslechnout schwitzerdeutsch, může tam i přejet a podívat se na fotogeničtější, nebo alespoň fotografovanější stranu Monte Cervina, vulgo Matterhornu. Mnohé tam nepochybně kromě Matterhornu, rösti a čokolády táhne i čistota, projevující se v tom, že záchody v hospodách na sjezdovkách, na rozdíl od těch italských, nevypadají jak vystřižené z Entropy. Sjezdovky jsou tu stejně upravené, sníh je stejně jiskřivý, jen se lakotní Švýcaři vozí víc na kotvách, než na sedačkách, vlekaři jsou stejně opálení, ale o poznání šišlavější.
Zatím se po svazích žádné Milky neprohání, pokud ale bude sluníčko stejně svědomitě svítit dál, budou mezi Švýcarskem a Itálií přebíhat celá stáda…