Babí léto

Podzim mě už sice tahal za konečky prstů a kapky rosy se v pavučinách třpytily nebývale dlouho, v lese se ale ještě ve vůni borovic, suchého jehličí a šimrání trávy, která mi sahala skoro až nad pas, schovávaly zbytky léta.
Na pasekách, v houští i mezi vysokými stromy hýřil les barvami. Houby vyskákaly, jak se podle data v kalendáři sluší a pro parádu si pořídily klobouky všech barev a velikostí. Vedle nenápadných světle a tmavě hnědých tak jako semafory v lese svítily žluté, oranžové, červené, zelené i fialové, s listy jak z encyklopedie anebo zase se špendlíkovou hlavičkou přilípnutou na vytáhlou nožku.

Nutili nás spouštět se do roklí a zase šplhat nahoru, klečet v hlubokém mechu i brodit se mokrou ostřicí.
Spolu s plnými košíky jsme si domů přinesli suché větvičky ve vlasech, kolena zelená od mechu, boty plné jehličí a ještě v kapse malý zbytek léta.