sobota 5. září 2009

Plichta

Oheň praskal, plameny už spíš plápolaly, než šlehaly do výše a z proutěného košíku se skulinami nesla omamná vůně posledního buřtu. O košík byly opřené ještě rozpálené pruty a u nich číhaly kočky, a zkoumaly, kterak se nejšikovněji ke zdroji té vůně dostat. Košík byl přiklopený prozíravě druhým a tak kočky zkusmo strkaly packy do mezer mezi nimi, zkoušely se čumáky prodrat přes proutky dovnitř nebo košík obcházely kolem dokola a větřily. Nejmlsnější z nich, černá s medově zrzavými fleky, jako by prolezla komínem, byla nejvytrvalejší. Ve chvilce shodila košík, popadla do tlamy buřt, ještě v igelitovém pytlíku a hnala se zahradou najít klidné místo, kde by se mohla nacpat k prasknutí. Buřt byl ztracený, ale představa cesty k veterináři a toho, jak se před ním kroutím a vysvětluji mu, že kočka předvádí tanec svatého Víta proto, že si jako přílohu k buřtu dala igelit, mě okamžitě vystřelila z místa a já se vrhla za kočkou. Ta neváhala a protáhla mě veškerým křovím, které se namanulo, klopýtajíc o pytlík, který táhla za sebou; čekala jsem, kdy předvede pěknou řadu kotrmelců. Za námi se hnal zbytek smečky, kterému bylo „bratrské dělení“ proti srsti. O chvíli, několik větviček, uklouznutí po švestce a vrabčí hnízdo na hlavě později, vyzdobená odřeninami a následky ostružinových šlehnutí se dobrota vykutálela z pytlíku a zůstala ležet v záhoně. Kočka ale, s pytlíkem a odkousnutým soustem v tlamě neúnavně pokračovala dál, nic nedbajíc mých barvitých výhružek. Zbytek smečky se prozíravě o pytlík už nezajímal Konečně se kočka, zahnána k plotu, na chvíli zastavila, zaujala bojovou pozici, výhružně si mě prohlížela a zhluboka vrčela. Čapla jsem roh sáčku a začala přetahovaná. Kočka stála na zadních tlapách, chvílemi se snad ani země nedotýkala, ale lahodného sousta se, i když zabaleného, tvrdohlavě vzdát nechtěla. Chvilku jsme takhle tancovaly a pak se sáček zprudka roztrhl. Kočka vítězoslavně zajela do cínií i s buřtem v županu a já zůstala stát mezi petrželí a šnitlikem s uváleným kusem igelitu v ruce. Z houští se ozývalo jen vrčení.