Letní ovocné hry

Hod nahnilou meruňkou na kbelík
Tato zdánlivě triviální disciplína je ozvláštněna lezem po štaflích – samotný hod je prováděn z nich. Úroveň sportovce se posuzuje podle příčky, čím vyšší, tím vyšší

Marmeládový maraton
V této, dnes již klasické, disciplíně je úkolem uvařit alespoň 42 skleniček zavařeniny, volba druhu záleží pouze na sportovci

Vyhýbaná
Je obzvláště záludnou disciplínou, pro obtížnost rozpoznání zásahů se uvažuje o zavedení systém u podobného u šermu – tedy jakési kombinézy se senzory.
Cílem je se vyhnout kapkám vroucí marmelády vystřikujícím z hrnce. To vše za neustálého míchání

Míchání a míchání na čas
Tyto tradiční disciplíny netřeba šířeji představovat. Nicméně je třeba upozornit na to, že soutěžící často podceňují techniku, na níž úspěch z velké části závisí.

Budoucí nostalgická vzpomínka

Jedna z knih právě vytažených z kufru mi vyklouzla z náruče a po pokoji se roztřepotaly prospekty. Doprovodný text ke kolážím Maxe Ernsta v Musée d´Orsay následovaný pestrobarevnými letáky z musée Grévin, vstupenkami do musée Marmottan Monet a lesklými upoutávkami lákajícími na vodotrysky ve Versailles.
V dalších knížkách i jen tak volně vložené do kufru mezi sukně na mě čekaly další letáky, další doprovodné texty, programy ,které mi uvaděčka vtiskla těsně před začátkem představení do ruky, a vstupenky do dalších muzeí.
Z kapes v batůžku, kabelkách a toaletním kufříku se zase vedle kaštanů vykutálely reklamní odznáčky, vypadlo rezervní pouzdro na tramvajenku a sežmoulané lístky na Velib, pařížská kola.
Peněženka mi doteď přetéká kartičkami do knihoven, permanentkami do Louvru a do Orsey a vizitkami do restaurací, kam jsem jednou málem zašla a které se mi tolik líbily z ulice. A dalšími vstupenkami a účtenkami, které je škoda vyhazovat.
Protože jednou přece hrábnu až dozadu do šuplíku, kam se tyhle budoucí nostalgické vzpomínky a zítřejší poklady přesunou, vytáhnu ta zašlá kouzla a strávím tak deštivé odpoledne s pařížským prachem na konečcích prstů.

Kruh se uzavírá

Když jsem na přelomu července a srpna přijela do Paříže, tyčilo se v Tuilerire, hned u Louvru, nakukujíc do Rivoli. ruské kolo.
Ve skříních mi visí už jen pár nezbytných hadříků, v šuplíkách jsou vlastně jen papíry, spíž taky zeje prázdnotou a v Tuilerie opět vyrostla pohyblivá vyhlídka . Ruské kolo.

Už zbývá jen vysypat do kufru mističku s pár kaštany, drobnými, sponkou, různými nezbytnými útržky vstupenek, knoflíkem, který se vykutálel zpod postele, zkontrolovat šuplíky, kostlivce ve skříni, bubáka pod postelí, naposledy se podívat z okna na Eiffelovku a Sacré Coeur a zaklapnout za sebou dveře.
Zaklapnout dveře za celým rokem.

Dejeuner sur l´herbe

Z košíků a tašek trčí štíhlé latě baget, ve stínu ve vysoké trávě se schovávají před parnem láhve s vodou a vínem, v záhybech deky vytváří zátiší ovoce, zelenina a různorodé balíčky.
O stromy jsou opřená kola a v nejnižších větvích se houpá hrozen dětí.
Počasí svádí k pozorování beránků na obloze, poslouchání štěbetání ptáků ve větvoví a svištění kol po štěrku prokládané dusotem neúnavných rudolících běžců.
Na sobotní nicnedělání zdálky majestátně shlíží přes velký kanál Versailleský zámek.
Když je jen trochu hezké počasí a věčně foukající vítr se trochu utiší, Pařížané popadnou deky, knížky a něco k zakousnutí a pospíchají zabrat poslední volné místo v Lucemburkých zahradách, na place des Vosges,, ve stínu Eiffelovky na Martových polích, v Bouloňském lesíku nebo ve stínu alejí v parku ve Versailles.