Grève!

Průvod se vydal ve dvě hodiny od Bastilly přes Place de la République k Opeře. Dopoledne to vypadalo, že z toho snad nic nebude, rozhodně ne „černý čtvrtek“, jak se předpovídalo. Meter jezdilo víc, autobusů také a zácpy byly paradoxně menší než obvykle. Z mlhy se ale během dopoledne vyklubalo slunce a takové počasí je na stávkování nejlepší – je hezky, ale chladné počasí nutí člověka do kroku a tak nehrozí, že by se lidé cestou zbytečně zdržovali. A stávkují snad všichni. Pošta, Telekom, letiště, vlaky, socialisté, komunisté, zelení. Připojili se i policisté.
Prapory vlály, hudba vyhrávala, všude ležely balíky letáků, ve stáncích s občerstvením se cosi škvířilo. Na Place de la République začal houstnout dav čekající na hlavní proud manifestace, na skandování a tabule s hesly.Většina fotila nebo natáčela. Z plošiny rozhazoval plnými hrstmi Sarkozy – gumák bankovky za pomoci bodrého věčného kapitalisty. Průvod se pomalu blížil a bylo jasné, že to na République za chvíli zhoustne a bude těžké se někam prodrat.
Byla docela zima a na zápalné lahve to rozhodně nevypadalo. Sedla jsem na metro a jela domů.

Zimní pohádka

Za okny je přímo ladovsky. Vločky se zlehka poskládaly do huňatých závějí a teď se ve sněhové krustě rýsují obrysy kočičích tlapek.
Jehlice borovic se potáhly jiskřivým povlakem, stejně jako huňaté smrčky a holé větve ostatních stromů; z trávníku vykukuje jen osamělé chmýří – vršek nejvytrvalejších stébel. Kouř z komínů se oproti bílým střechám téměř ztrácí.
Odpoledně o chodník, cestou do parku, vržou boby a sáně, ve sněhovém tichu se vše více rozléhá.
A v přístavu se už nejspíš kloužou bruslaři.