Lesk a bída Montmartru

Přes den vypadá Montmartre jako další ušmudlaná čtvrť s ulicemi polepenými vrstvou šedých žvýkaček, od svých sester se liší jen vlastní stránkou v bedekru.
V noci se do dálky až radioaktivně rozsvítí všechny růžové a červené neony. Rozsvítí, rozblikají, rozzáří. Kolem Sacré Cœur to ještě vypadá malebně, uličky jsou úzké a pitoreskní, kostel osvětlený jak má podle pohlednic být a pohled na město splňuje také všechny turistovy požadavky. Má to punc té vlastní stránky a fotky v průvodci.
O pár kočičích hlav a stánků s těmi nejtuctovějšími suvenýry níž se ulice rozšíří, ale na člověka bez patřičně širokých ramen, nebo doprovodu, padne úzkost.
Jeden neon pulsuje vedle druhého, navzájem se přebíjí; osvětlují řádku pornokin, sexshopů a zábavních podniků s veselými a hravými děvčaty podobného ražení. Člověk jen čeká, kdy na něj z nějakých dveří vypadne lehká dámička, její klient nebo oba dva.Těch, co jim shání výdělek je všude kolem dost.Celý ten cirkus na kolečkách trochu připomíná české hranice.
Toalety jsou tady veřejné (proč taky dělat z napichování žíly tajemství.), pravděpodobně stejně jako mnoho dalších věcí.
A to vše na Boulevardu Clichy, cestou k Moulin Rouge, stále točícímu svými mlýnskými lopatkami, lákajícímu na pěkně tvarovaná, zvysoka ukazovaná lýtka. Tady to zase klape vysokými podpatky, voní těžkými parfémy a šustí penězi.Člověk popojde jen o pár kroků a povyskočí o pár tříd.