Moje čokoládová hvězda

Celí nadšení z toho, že existuje něco takového, jako je veletrh čokolády, jsme si ani neuvědomili, že brány se otevírají až v deset a tak jsme již deset minut před desátou tvořili dav a statečně odolávali vlnám paniky, přicházejícím od eskalátorů.
Uvnitř voněl vzduch tu vanilkou, tu oříšky, od dalšího stánku se nesla vůně čerstvě upečeného perníku.Vedle hor mléčné čokolády, tmavé čokolády, čokolády s mandlemi se tyčily celé pláty bílé, mandlové, dokonce i růžové nebo zelené čokolády, jako ledové kry trčely z mis, zastiňující pagody vytvořené čokoládami s různými náplněmi. K vedlejšímu stánku zase lákaly táfličky čokolád vyrovnané spořádaně vedle sebe, každá s jinou příchutí a s jiným ovocem nebo bylinkou zasazeným v sobě.

Zdá se, že všichni cukráři toužili po tom, abychom ochutnali jejich výtvory (hned jak jsme přišli, jsme dostali po hrsti čokoládových pilin, které zbyly po vyřezávání žáby), hostesky se zrovna předháněly v nabízení pralinek, pomerančové kůry v čokoládě, nebo jen kousků čokolády ochucené chilli nebo borůvkami, všichni ochotně vysvětlovali, jak se ta lahoda vyrábí a co je na ní tak zvláštního, mnohde to i předváděli. Cukráři roztírali čokoládu po mramorovém válu, pečlivě ji promíchávali, dokonce na ní i foukali mně neznámým přístrojem, lili tu hmotu do formiček a pak vyklápěli čokoládové bonbony a hned je přes pult podávali k ochutnání. V malých fontánách tekla čokoláda proudem, přepadávala z jednoho patra do dalšího.
Z čokolády tu byly šaty, boty, lahve šampaňského i Eiffelovka. Čokoláda byla ze Šýcarska, Itálie, Brazílie, Equadoru , dokonce z Japonska a samozřejmě z Francie. Francouzské mlsné jazýčky tu reprezentovaly i pyramidy marmelád, přední řada s odklopenými víčky připravená k ochutnávkám, lžičky k lovení ve sklenicích ležely vedle.
Nechávali jsme si čokoládu rozpouštět v puse, šátrali jsme ve sklenicích a nechali si sypat bonbony do dlaní.
Chuť čokolády cítím na jazyku snad ještě dnes.