sobota 22. listopadu 2008

Kraslice

Došel mi make up. Jsem už velká holka, takže koupení nového by neměl být nejmenší problém. Rozhodně by se to nemělo podobat bojovce, zpestřené nečekanými nástrahami.
Ve chvíli, kdy jsem vstoupila mezi všechny ty lahvičky, barevné testery, třpytivé oční stíny a zaručeně prodlužující a zhušťující řasenky (vlasy by se jimi daly česat!) zalité ostrým bílým světlem,které můj obličej, odrážející se v opičích zrcátkách,měnilo ve včerejší zmačkané noviny, uvědomila jsem si, že moje polička v koupelně je trestuhodně prázdná.
Ani jsem nestačila pozotvírat všechny rtěnky a ozdobit si ruku, nejlépe i s částí rukávu, nepravidelnými červenorůžovými pruhy a už u mě stála, kde se vzala, tu se vzala, slečna, ze které nadšení pro obchod přímo sálalo. Jestli prý mi může pomoci. Přiznala jsem, po rtěnce v každé ruce, že se mi zachtělo make upu. Až do téhle chvíle jsem žila v iluzi, že jsem do obchodu přišla s jasnou představou o tom, s čím chci odejít. Když na mě ale slečna vychrlila dobře tucet otázek týkajících se mých představ a požadavků ( v tu chvíli se smrskly na jeden – aby ta lahvička, co mi stojí na umyvadle byla zase plná ), začala jsem pochybovat o tom, zda z obchodu vůbec odejdu... Záhy jsem se ocitla na židličce a slečna mi zuřivě drhla pleť vatovým polštářkem, pečlivě nanášela krém a završila to vrstvou něčeho, co mělo v názvu slovo porcelán. Pak, třímajíc v ruce střídavě stíny, lesk a tužku na obočí, žonglujíc tampony, vyrazila do útoku. Okamžik, kdy jsem nabírala dech promptně vyplnila přednáškou o nutnosti laku na nehty v dnešní hektické době. Vzpamatovala jsem se teprve, když mi oznámila,že mi balení pudru vydrží celý rok – v mém případě by se rok protáhl nejméně na pět let a je pravděpodobné, že i další pětiletku bych načínala se stejným balením.…
Z obchodu jsem tak odcházela obtížená několika taškami, vybavená nejen téměř profesionální sadou líčidel (připravena zasponzorovat maskérnu nejbližšího divadla), spoustou dárků ( mezi krémem, necesérem, třemi mýdly a několika miniaturními parfémy se zvlášť pěkně vyjímalo i balení pudru), ale i zbrusu novým obličejem. Jen jsem litovala, že jsem propásla Halloween – jako velikonoční vajíčko bych byla nepřekonatelná..

2 komentáře:

pseudointelektualka řekl(a)...

ty ses nevyfotila? :o

Ptáče řekl(a)...

Ne:))
ale nápadně to připomínalo jednu hodiny výtvarky...;)