Menu je tu již 20 let stejné a přesto je každý večer před vchodem šnůra lidí čekajících na volný stůl. Vevnitř ševelí živý hovor, servírky se čile otáčejí a ve vzduchu visí dobrá nálada a radost z dobrého jídla. Vše běží jako na drátkách a na stůl se tak nečeká dlouho. Jídlo je jednoduché a možná právě proto se sem lidé rádi vracejí. Nejdříve na stole přistane salát s ořechy a výbornou vinegretou a po něm pak roštěná (propečená, jak si host přál a jak servírka poznamenala na prostírání) s nenapodobitelnou omáčkou, snad hořčicovu, a s hranolky. Výběr moučníku nechal už kuchař na hostovi, pro lepší orientaci jsou ty obzvláště povedené červeně podtrženy.
Domů se ale doporučuje jít procházkou – člověk odchází víc než najeděn.
středa 19. listopadu 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat