Bohyně organizace dorazila o deset minut později, tedy včas. Vypadala jako kříženec Karkulky a ježibaby z Perníkové chaloupky. Za hojného používání mimiky si postěžovala, že odpoledne nemá čas, že jí nikdo nic neřekl a bryskně nám přestavěla rozvrh, jeden den rovnou kurz zrušila. Dalších dvacet minut strávila tím, že nás rozřazovala do skupin, různě přeskupovala, abychom snad náhodou nemluvili stejným jazykem, čímž dosáhla toho, že půlka lidí úspěšně zatloukla, že si se svým sousedem povídají spíše o „schlechtes Wetter“ než o „ mauvais temps“. Ve dvacátéprvní minutě zjistila, že jí přebývají dva nezařazení a celé „škatule hejbejte se“ začalo, za výrazného ( v německé sekci nejpatrnějšího) pochechtávání se znovu.
Pak se před námi objevily dotazníky s mazanými otázkami, předpokládajícími minimálně roční předchozí pobyt v Paříži. Mezi turistickými lahůdkami, jako kolik mostů vede přes Seinu (34) a která ulice v Paříži je nejdelší ( Vaugirard), se objevily i laskominy kulinářské – na jméno slavného pekaře z ulice Cherche Midi ( Poilâne) si nikdo z nás nevzpomněl, většina si nevzpomněla ani na tu ulici; já jsem úspěšně šířila fámu, že Berthillon byl slavný kriminalista (a ne zmrzlinář. Kriminalista se jmenoval Bertillon.
Další veselou hrou, pro dnešek poslední, bylo rozpoznat, které noviny jsou jak orientované (pravice/levice) a na jakého čtenáře jsou zaměřené. Skončili jsme u rozdílu mezi křesťany a katolíky.
Uvidíme, jak to dopadne, když se nám dostanou do ruky časopisy.
čtvrtek 18. září 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Koukam, ze si to tam naramne uzivas.
Nicmene doposud se mi tve zapisky jevi spise plne rozporuplnych pocitu. To je to tam hrozne? ;)
Je to začátek, pocity jsou rozporuplné:)). Ale hrozné to tu není;)
To rad slysim .. tedy ctu ...
PaJa
Okomentovat