O výdrži

Journées européennes du patrimoine znamenají volný vstup do většiny muzeí, prohlídky takových budov jako je Národní shromáždění nebo Elysejský palác a hlavně nekonečné fronty obtáčející i několik budov.
V sobotu ráno se mi podařilo vystihnout chvíli, kdy se fronta ještě vešla do trasy vyznačené zábranami (zůstaly tu od návštěvy papeže) a docela brzy jsem se, za víření bubnů a řízných fanfár, dostala do Národního shromáždění; byla to sice prohlídka krok sun krok, ale stála za to. Dalším nepopiratelným úspěchem byla Oranžerie , skrývající v sobě nádherné Les Nymphéas Clauda Moneta. Obrovská plátna s názvy Ráno, Oblaka, Zelené odrazy a Zapadající slunce (ne TO zapadající slunce) nejsou tak přeslazená jako ostatní impresioistické krajiny, působí téměř abstraktně. V podzemí zase na stěnách visí Cézanne, Soutine, Dérain, Matisse a také jeden z nejošklivějších obrazů dítěte – Dítě s panenkou od Celníka Rousseaua.

V neděli jsem měla namířeno do Elysejského paláce, ale několikakilometrová fronta mě přesvědčila o tom, že tam nejspíš dohromady nic zajímavého nebude, tak jsem skončila v Jeu de Paume na výstavě fotografií Richarda Avedona.


O zábavu nebyla nouze:

Chlapeček: Já chci jít vedle, proč jdu na holčičí?
Maminka: Protože jsi malý, až budeš větší půjdeš sám vedle.
Chlapeček: Proč se mnou nemůžeš jít vedle?
M: Protože jsem už velká
CH: Tady to smrdí
M:To je tím, že jsou to záchody
CH: A vedle ja ta věc na čůrání (naznačuje rukou)
M: Přesně tomu se chci vyhnout

Ve třičtvrtě na pět jsem se opět opatrně přiblížila Elysejskému paláci. Fronta byla ne poloviční, ale pětinová. Stoupnout si do ní mi ale nepovolili – nepovolili to nikomu už od čtyř hodin, a ti, kteří přišli v ty čtyři, se dovnitř dostanou právě v osm hodin, což je čas poslední prohlídky. Otázkou je, co z toho budou mít. Stání ve frontě zpestřovali pouliční hudebníci a ulehčovaly řady známých budek i stojany s vodou, přesto si nedovedu představit, že bych po takové době byla schopna ocenit kvality něčeho jiného než šálku kávy a pohodlné židle.
Možná by tomu místo Dny (národního) dědictví mohli říkat Dny nejdelších front ( i když tak možná už říkají dnům, kdy začínají slevy).