Byteček jako klícka

Čekaly jsme (já a máma) na pána se smyslem pro humor a s bytem v každé kapse. Bylo deset minut před desátou, lidé se pomalu trousili pro noviny, stánky trhovců na Place Monge byly po neděli složené a my jsme vybíraly z kolemjdoucích adepta na agenta s teplou vodou, s teplou postelí a s ubytováním vůbec . Už to čekání vypadalo docela dobrodružně – vždy, když kolem prošel někdo rozevlátější, zatrnulo nám. Nakonec se objevil uspokojivě neškodně vypadající pán, který nás seznámil s plánem útoku. Při pohledu na mé vlasy, byt s „etnickým okolím“ raději
vypustil.

První byt vypadal slibně ( většina bytů vypadala slibně – na papíře), dokonce měl výtah, i když rozměry připomínal spíše desky na výkresy. Byt vypadal slibně, ne tak už koberec, pečlivě přichycený lištou k podlaze, který vypadal, že si přes něj zkrátily cestu zbytky Napoleonovy armády při návratu z Ruska, nebo že ho nějaký voják přitáhl až z Moskvy, a cestou ho coural špinavým sněhem.
Další byt měl hned dvě televize, což jistě vyřeší, zvlášť na dvaceti metrech čtverečních, problém s dvěma zajímavými filmy v televizi zároveň. Nebo se ztraceným voličem. (i když to celé spíše připomíná vtip „ a tohle je klub, do kterého nechodím“). Zbytek domu zase vypadal tak, že se jistě najde nějaký ochotný nájemník, který problém nadbytečné elektroniky rád vyřeší. Tedy pokud schodiště, místy těžko znatelné pod nánosy špíny a prachu, do té doby vydrží a nerozpadne se při prudším zavření dveří.
Jinde zase majitel nájemníka preventivně podezříval z kdejakých nekalostí a tak raději polovinu skříní zamkl, tu v kuchyni ještě zajistil řetězem se solidním zámkem – ještě by mohl mít nájemník tu drzost a dal by si tam třeba vlastní pikslu s čajem! .
Výhled na střechy, balkony a terasy Paříže byl žurnálový. Kuchyňka byla jak ze žurnálu pro milovníky hororů. Linka byla ve skříni. Ve skříni se skoseným stropem. Celé to bylo asi navrhované pro modelky, nebo jako zašívárna pro sedm trpaslíků, když už jim Sněhurka lezla na nervy. Aby se člověk dostal od sporáku, kterému v rámci bezpečnosti chyběly kryty ovladačů, ke dřezu, musel mít figuru žehlicího prkna a pružnost horkého asfaltu.
Valná většina takových studií měla v ceně zahrnut i profesionální výkon blešího cirkusu s občasnou výpomocí štěnic, zpestřenou cvakáním švábů po dlaždičkách.
„Francouzi nejsou moc čistotní- ještě tak před deseti lety se běžně pronajímaly byty bez koupelny, jen s umyvadlem.“ Tolik ke koupelnám – jak poznamenala máma – do některých van by člověk nevlezl ani v holínkách.
Domy se v Paříži zřejmě staví až od pátého patra – nepoučený „ rád bych vám platil horentní sumy za vaši horolezeckou stěnu budoucí nájemník“ by měl už u vchodu vyfasovat šerpu s mapou, aby byl schopen zdolat nekonečně příkré, do spirály se vinoucí schodiště, a za popadání dechu a poslouchání pohádek o tom, proč tam nemůže být instalovaný výtah si prohlédnout těch slibovaných prostorných a rozlehlých 15 metrů.
Slyšela jsem, že se dají v Paříži pronajmout samostatná parkovací místa. Doporučuji poohlédnout se po zánovním kempingovém voze.