pondělí 7. listopadu 2016

Bora Bora


Připadám si jako ve filmu. Ráno počítám slepice pobíhající po runwayi a večer sedím na molu, houpu nohama, prsty se kro dotýkám průzračné vody pod sebou a mžourám do západu slunce.
Slepice tu pobíhají i po letišti. Tři slepice a jeden kohout.
Vím to přesně, protože letadlo mělo 40 minut (rozuměj hodinu a půl) zpoždění, letiště 100 metrů čtverečních, jeden stánek s parey, pohlednicemi a žabkami, jeden se zmrzlinou a panenkami a jeden, nad kterým visel nápis „free information“, a kde pro jistotu nikdo neseděl.
Celkově letiště vypadalo jako ze starého filmu, ale protože chyběli jak herci, tak dobrodružná zápletka, nezbývalo nic jiného, než počítat slepice.
Na trase trvající 50 minut nabralo letadlo zpoždění hodinu a půl.
Myslím, že tohle byla jedna z mála situací, kdy přistání letadla tleskali nejen lidé v letadle, ale i ti na letišti.
Letadlo bylo staré, vrtuloví s místem pro nohy, že šlo přehodit noh přes nohu, i když jsem seděla u okénka.
Hned po nástupu do letadla se posádka omluvila za zpoždění a vysvětlila, že museli na Tahiti vyměnit letadlo. Na to se někteří cestující zatvářili, jako by potřebovali vyměnit prádlo.

Už z výšky z letadla jsou vidět před korálovým útesem prstence neuvěřitelně tyrkysové barvy obklopující zelené fleky ostrovů; za útesem se moře třpytí safírově.
Letiště na Bora Bora je na samostatném ostrově, a tak se z něj musí jet dál ještě lodí. Loď vykrajuje bílou brázdu ve vlnách a ve vzduchu se mísí všechny odstíny modré – tmavě modrá nebe, tyrkysově zelená vody s bílými kapkami tříštícími se o sebe.
Barva moře je tu snad ještě zářivější, než ve všech katalozích, prospektech a na reklamních fotografiích. Vždycky jsem si myslela, že ta barva nemůže být ve skutečnosti tak… umělá, žvýkačková. Dokud jsem do ní neskočila po hlavě.
Stále znovu a znovu se ujišťuju, že ta barva není jen přelud, produkt mé představivosti, ale opravdový jižní Pacifik.
(Jak se asi cítil James Cook, když sem poprvé připlul a pro Evropu Polynésii objevil, když neměl ani tušení, že moře může mít takovou barvu.)

Na Bora Bora se radujete i z deště. Z toho, že vedle pálivého slunce zažijete i tropický déšť, velké kapky vpíjející se do střech z palmových listů.


Žádné komentáře: