Přestože Měsíc, z úplňku odloupnutý jen ždibeček, rozléval mezi břízami světlo téměř jako vycházející slunce časně zrána, utápěly se hřbitovní cestičky v sametové tmě.
Do temné krajiny se vpíjely teple žluté a červené skvrny rozžatých svíček; jako abstraktní tahy štětcem odrážející se od tmavého plátna. Vrzání štěrku přešlo v šustění březového a topolového listí a kroky pak zanikly v sešlapané trávě.
U úst se mi tvořil mlžný obláček a lampy chránící zapálené kalíšky citelně sálaly teplo. Spolu s tmou bylo mezi hroby rozloženo i naprosté ticho. Můj stín pomalu klouzal po náhrobcích a mizel, když stříbrnou kapku na obloze zakryla větev pohupující se ve větru.
Desítky hořících kalíšků ozařovaly květy jiřin, mihotaly se na nápisech na náhrobcích, sem tam se zaleskl zlatem vykládaný kříž.
Vrátka nevrzala, tiše se zavřela, jen klika zlehka cvakla, když jsem ji pustila.
neděle 1. listopadu 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat