Na cestě

Blinkr monotónně cvakal, kola auta polykala dvojitou plnou čáru. Plyn zmáčknutý k podlaze vyhnal otáčky ke stropu. Červený peugeot se vmáčkl ještě víc ke krajnici; vypadal, že poklicemi škrtá o pichlavé roští u krajnice, jak nám dělal místo k předjíždění. Obrys Neoplanu v protisměru, následovaný šňůrou aut, se hrozivě zvětšoval. Záhada nápadně ohmataného držadla se zkrabacenou kůží u zadních dveří se rázem vysvětlila.
Řidičské umění taxikáře dobarvoval neustávající koncert pro čtyři pily a sbíječku linoucí se z reproduktorů důmyslně zabudovaných po celém autě .
Taxík zaplul zpět do svého pruhu, poskytl nám jedinečný výhled na rokli lemovanou pravidelně rozmístěnými pomníčky, a kolem nás se svištěním projel autobus. Žaludek mi předváděl svéráznou variaci na sambu kombinovanou s akrobatickým vystoupením hadí ženy.
Sport „ do zatáčky v levém pruhu“ úspěšně provozovala většina řidičů, ten náš to ještě prokládal rozmáchlými gesty a ódami na olivový olej.
Zdá se, že co se týče řidičské akrobacie, vítězí Řekové nad Francouzi na plné čáře.