Jak připravit vinegretu za zavřenými dveřmi a s minimem úsilí

Prý to začalo zoufalým kočičím mňoukáním ve spíži, pro mě to ale začalo až otevřením těch dveří, obvykle skrývajících kouzelný svět rozličných tajemství pro potěšení chlupatého jazýčku.
Po dlaždičkách se mezi ostrůvky střepů rozlévala světle žlutá tekutina. Když jsem k ní, s kýblem vody v jedné a hadrem v druhé ruce zaklekla, zavětřila jsem. To, co původně vypadalo jako pomerančový džus začalo nabírat zcela nové, mastnější obrysy. Spíží se nesl odér olivového oleje. Rybník obtékal láhve postavené na podlaze, košík s cibulí, krabici s brambory, jako zázrakem po pádu z nejhořejší police netknutou láhev octa a zvolna rozpouštěl kopičku hořčice.
Naše kočička, s hbitostí sobě vlastní nějakou chvíli před tím, nikým nepozorována, vklouzla nejprve do chodby a pak do spíže a tam se nechala zavřít. Místo nadějných vyhlídek na něco lahodícího kočičímu jazýčku se konaly ztracené iluze završené zběsilou cestou tam a zase zpátky po policích, to vše doprovázené koncertem pro jednu kočku a libovolný počet lahví a konzerv, dokud se neobjevil rytíř v lesklé zbroji a spíž od dalšího řádění nevysvobodil.
Kočka, s výrazem znuděné paničky, seděla na schodech a pečlivě si čistila kožíšek. Jazýčkem přejela po hřbetu tlapky a tou pak zase po hlavě, převracejíc a narovnávajíc si ucho. Proceduru pečlivě opakovala.