Když si sedám ke stolu v kuchyni, vím, že to není naposled, ale také vím, že na dlouhou dobu budu pít ranní kávu úplně jinde a budit mě bude jiné světlo pod nezvyklým úhlem.
Ještě jsem neodjela a už se mi stýská.
Výtah několikrát předvedl trik „ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají“, to jak druhé dveře při zavírání narazily na roh tašky; kufr se až po několikaminutovém manévrování ( chvíli hrozilo, že ho budeme muset do sedmého patra táhnout po schodech) vměstnal do výtahu; zapadl přesně jako dílek skládačky.
Pařížské střechy se mohou pyšnit nadprůměrným počtem komínů, záhadou zůstává k čemu slouží. V bytě je chladno a horký čaj je jen krátkodobé řešení. A topná sezóna začíná prý až v polovině října. Rozdělávání ohňů v ulicích vypadá jako nejlepší varianta.
V křesle je ještě vysezený důlek, na stole tři čajová kolečka a zapomenutý sáček s kandovaným zázvorem. Vidličkou vylovím z mísy poslední lodičku broskve a jdu uklidit hrnečky od čaje do myčky.
Máma s tátou odjeli na letiště. Kroky na chodbě se najednou ozývají hlasitěji, výtah hučí výrazněji, i klíč v sousedově zámku chrastí víc.
Zítra si koupím vedle v květinářství růži v květináči.
3 komentáře:
tyjotyjotyjo, uzasnej vyhled :) co skola? uz se neco delo? ;)
Dneska jsem se na ni byla podívat, zítra začíná desetidenní integrační kurz
To vas tam budou jako integrovat, nebo vy budete pocitat priklady? :))
Okomentovat