Doba dozrála, nastal čas na jeden pseudointelektuální příspěvek.
Nedávno jsem objevila zajímavého spisovatele – Jana Křesadla. Už samotné objevení bylo pseudo – zaujala mě obálka.
Jan Křesadlo, píše lehkou rukou, evidentně se u toho velmi dobře baví, čas od času se obrátí na čtenáře, probere s ním děj, někdy i vysvětlí jaké alternativy daná postava měla a proč si ausgerechnet vybrala tuhle, občas na čtenáře spiklencky zamrká, a jako většina postmoderních autorů hraje se čtenářem hru.("Mlč, hle husar a kočárek - hrej si - tu máš kohouta!"). V textu nastraží vždy několik narážek a nechá knihomola hledat.
Nevím, co na to knihomol, ale u mě se po pár kapitolách vyvine jakýsi stihomam a narážky, různé odkazy a hříčky vidím v každém odstavci. Vždy se pak zarazím a přemýšlím, zda je to práce autorovy fantazie, či té mé.
Posuďte sami:
“Pyreia je ovšem jenom autor menší...začal psát až hodně pozdě v životě, až když se mu podařilo dostat se do Malé Transgalie…před tím prý dělal všechno možné, prý i umývače mrtvol, není divu, že tak zakysl a zpitvorněl…ale oni někteří ti víc oslavovaní taky nejsou žádní zázraci…někteří jsou I vyloženě průměrní a nese je vlastně jenom sympatie intelektuálů svobodného světa, jako třeba ten Pémón Alektoris…”
Jan Křesadlo, vlastním jménem Václav Pinkava, v roce 1968 emigroval do Anglie, kde působil jako psycholog provinční léčebně. Psát ale začal až v důchodu (sic!) a vydával u Sixty eight publishers. Celým jeho dílem se táhnou reakce na kritiky a také neustálé popichování Milana Kundery…
Co vy na to?
Jak jste na tom s objevováním narážek a se stihomamem vy?
A co na to Jan Tleskač?
pondělí 9. dubna 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
Já na to, že jsem s Křesadlem začala ze špatného konce. Okouzlena Paměťmi poslance jsem zareagovala na poznámku o Křesadlovi v rozhovoru s Urbanem a vybrala si Slepou Bohyni. A ono ne že by to nemělo své kvality, ale přec jen to chce asi začít s ním odjinud. Tak tedy znova a lépe, hned jak tu slepou dočtu :-)
To jsou ty "košilaté" povídky, že jo?:))
jaké že povídky? mám reagovat na klíčová slova?
od té doby, co jsem si zvykla, že narážka není narážka, ale citace, popřípadě parafráze, a že za ní stojí "(Greenberg 1967)", jsem jaksi zlenivěla. zato jsme ale zřejmě v obdobné fázi co se filmu týče: už jsem napočítala minimálně šest referencí na casablancu!
Casablanca a Hvězdné války jsou opravdu vděčné:))
Nedávno jsem četla knížku, kde byly narážky na oba tyto filmy a dodnes nevím, jestli jsem si to nevymyslela...Jestli to prostě nebyla náhoda:)
Jo, já taky nejvíc narážek (my jsme tomu v "úvodu do teorie literatury" říkávali aluse :) objevuju ve filmech. Resp. jsem hrdej na to, když se mi podaří nějakou "správně" (nějakou úmyslnou) odhalit, ne, že by se mi to stávalo každou druhou minutu. :)
A taky se docela zabejvam přímejma, explicitníma odkazama na různý jiný autory/díla atp., protože to v tom kterym kontextu bejvaj docela zajímavý a obohacující informace. :)
Ale i taková hudba je tim docela prosycená, Don McLean by moh se svym American Pie vyprávět. :)
Jan Křesladlo nezačal psát až v důchodu, vždyť do Anglie emigroval roku 1969 se dvěma dětmi, po emigraci se mu narodily ještě další dvě, syn Jan (který dostal Oscara za animovaný film Gerryho hra) a syn Pavel (nyní žije buď v New Yorku nebo již v Irsku, kam se chce přestěhovat jeho žena Carol). Tzn. že tvořil již jako mladý (např. dílo Hvězdoplavba - psané zpoloviny česky, zpoloviny řečtinou). Jan Křesadlo byl ale také zpěvákem, jeho skladby připomínaly zhudebnění jeho literárního díla. Mimo jiné, byl specialistou na sexuální deviace :)
Ondra: Klobouk dolů:). Řekněme, že se začal psaní naplno věnovat až v důchodu:).
Sexuální deviace - ano! Top jsou y košilaté povídky:))
Ondra se plete
Okomentovat