Trable s Tygry

Děsila jsem se a současně jsem se těšila na chvíli až se jaro zeptá, co dělali naše kočky v zimě. A jaro se skutečně zeptalo. Tuto otázku položilo druhého dubna a téhož dne mu byla zodpovězena. Verba movent, exempla trahunt. To znamená, že na tuto otázku je odpovědí víc a naše kočičky je budou servírovat v průběhu celého měsíce dubna.
A co tedy dělaly v zimě? Užívaly života a nechávaly se pravidelně zvát na procházky při měsíčku švarným černobílým kocourem z okolí. Že nezůstalo jen u procházek, toho jsou důkazem čtyři malé chlupaté uzlíčky, které se zdánlivě zničehonic objevily v pelíšku u Zrzky; a také bříška ve tvaru bubnu dalších dvou dámiček.
Jedna z těchto dámiček se už ovšem přišla pochlubit zázračně získanou štíhlou linií, po koťatech ani vidu, ani slechu – moudře je schovala někde v trávě, kde si během dlouhých odpolední, kdy se tvářila, že není nic přirozenějšího, než dodržovat siestu, vybudovala luxusní apartmá o třech trsech trávy a jednom krtinci. Stinná stránka její ohleduplnosti a touhy po soukromí je ta, že nás s nimi seznámí, až když se budou schopny třít o nohy, což vylučuje jakékoli zbavovací se akce. Ne že by kdokoli z nás byl schopen jakékoli zbavovací akce.
Snad jediným štěstím je, že v těchto končinách se nestává, že by u dveří zazvonila rozzuřená kočka, na práh položila své potomky a s “co sis nadrobil, to si taky sněz” by je nenechala na krku našim kocourkům. Toho, že nezaháleli ani oni bylo důkazem zoufalé mňoukání o půl čtvrté ráno, pochopitelně pod mým oknem, a dožadování se okamžitého vpuštění domů po velmi vydařeném flámu.
Naše okolí se proto už delší dobu musí bránit našemu nátlaku, vemlouvání se a sáhodlouhým monologům o kvalitách koček jako domácích mazlíčků.


V noci bývala kočka klidná. jednou se však matka probudila, protože slyšela jakýsi šramot. Řekla o tom otci
“Já nic neslyším”, řekl otec a chtěl spát dál, když se šramot opět ozval. Otec se tedy rozhodl, že rozsvítí a půjde po zvuku. Byl však rozespalý, a tak narazil do stolu a pak do židle a způsobil tak hluk.
“Co se děje?” ozvalo se z druhého pokoje.
“Něco tu šramotí,” oznamovala matka.
Z pokoje vykoukla sesta Eliška. Z ložnice se připotácel Michael. Ptal se, kde má prádlo.
“Jaké prádlo?” divila se matka.
“Musím si ještě navoskovat lyže”, oznamoval bratr, dávaje se na cestu ke dveřím. V tu chvíli to zašramotilo znovu. Otec šel po zvuku a vylovil docela malé kotě. Pustili jsme se do hledání. Další kotě byylo pod stolem a jedno našel otec v kapse kabátu.
“Hledejte všichni,” pobízela nás matka. Bratr Michael se dal do prohlížení dopisů.
“Tam to přece nebude!” řekla mu sestra.
“Já vím,” řekl bratr a zívl.
Kočka byla v gauči. Vedle ní ležela dvě další maličká koťata
(…)
Ukázalo se, že kočka je velmi plodná. Mívala každoročně i dvakrát za sebou spoustu koťat, které jsme museli rozdávat známým. Potom se nás už lidé báli, protože se málokomu podařilo odejít, aniž jsme mu vnutili nějakou tu kočičku.

Ivan Kraus
Má rodina a jiná zemětřesení

Takže tak.



Kvalita veškerá žádná, ale alespoň víte, jak vypadají:)