Ptáče skáče přes kaluže

Počasí opravdu procházkám přeje. Chopila jsem se příležitosti (výjimečně jsem ji nepopadla za pačesy) a jednu si řádně vychutnala. Alespoň jsem to měla v úmyslu.
Měla jsem dobrou náladu a tak mi projednou nevadilo proplétání se mezi turisty, očekávajícími, s hlavami zvrácenými a očima přilepenýma k modrým dvířkám, tradiční pochod pro 12 loutek a smrtku.
Praha byla ponořena do lehkého oparu, teplota byla celkem příjemná (stabilních 36.5;), I když tu a tam, v kombinaci s lehkým větříkem, sváděla k ostřejšímu kroku.
Den byl, slovy jakéhokoli klasika, jako malovaný.
Na Havelském tržišti se ukázalo, že mu do dokonalosti přece jen něco schází. Ono SE neukázalo – má mlsná pusa ukázala, že se bez, slunečním paprskům vystaveného, ovoce prostě neobejde.
Po dlouhém a zodpovědném vybírání (vždy vybírám dlouho – děsí mě představa, že doma narazím na pomačkaný, nedejbože nahnilý kus ovoce a ukáže se , že nejsem schopná zvládnout tak jednoduchou věc, jako je nákup) jsem z bedýnky vylovila hrozen vína a pyramidě jablíček uzmula vrcholek.
Ale ouha! Cena vína byla ještě přijatelná, ale u jablíčka jsem se ulakotila (což mělo, jak se ještě ukáže, fatální následek). Toho dne jsem nebyla tak rozmařilá, aby mi 20 korun za kus (zvlášť v porovnání s osmi korunami za prakticky totožný kus na konci Pařížské ulice) připadalo jako kauf.
Prozatím jsem se tedy spokojila s vínem a vydala jsem se prozkoumat další stánky (“Mám velmi jednoduchý vkus, spokojím se vždy s tím nejlepším” , ale v danou chvíli o tom, co je nejlepší rozhodovala cena).
V honbě za ideálním jablíčkem jsem se proplétala mezi podobně postiženými jedinci a také mezi loužemi. A jak jsem se tak proplétala, podklouzla mi noha a aniž jsem věděla jak, navrátila jsem se do dětských let – parádně jsem si odřela koleno.
O odřeninu by ani nebylo, ale zároveň s kůží jsem si sedřela silonky, a na koleně se objevila velmi epesní díra od které se rozebíhaly tisíce paprsků do všech stran. S hlavou hrdě vztyčenou, okázale ignorujíc jak díru, tak zvědavé pohledy, jsem dokráčela do školy, kde mi nezbylo než si silonky sundat a čelit tak dalším zvědavým pohledům a nevyřčeným otázkám, zda už mám léto nebo co to má znamenat. Vyhlídka na pěkné, šťavnaté jablíčko, notabene za osm korun, mně nedovolila nechat se vyvést z míry. Když jsem ale dorazila na to kouzelné místo, do bufetu, ukázalo se, že mi hvězdy nejsou nakloněny. Měli jen banány.