Jak na Nový rok...?

Někteří vklopýtali, někteří se vkolébali a někteří do Nového roku přímo vpadli. S hadrem, nebo ještě stále s třpytkovým kloboučkem na hlavě a sklenicí v ruce, zasypaní konfetami, nebo očouzení od petard opatrně našlapují mezi těmi všemi bláhovými předsevzetími a neustále provinile narážejí na „jak na nový rok, tak po celý rok“. Z prvního ledna se stala menší bojovka, kdy všichni úzkostlivě kontrolují, kterou nohou vstávají z postele, obcházejí širokým obloukem mísy s cukrovím, schovávají popelníky (po loňské zkušenosti ví, že by byla škoda je vyhazovat…) a pečlivě kontrolují, co si to dávají do úst – aby štěstí neuletělo (drůbež), neuplavalo (ryby), nebo neuteklo (divočina).
Už už nesou k ústům kyselou okurku, ale při představě, že by si takhle po celý rok, ráno co ráno, napravovali chuť a žaludek, ji zase raději vrátí do sklenice, s nadějí, že tak zaženou všechny příští kocoviny. Div se nenatáhnou pro katechismus.
S nevídanou ostražitostí se jim podaří všemi nástrahami Nového roku (nikde nesmí viset prádlo!) proplout a ráno druhého ledna si zhluboka oddychnou, jak to pěkně přečkali, udrželi se a sousedovi výjimečně nevypustili pneumatiky. Dokonce mu i na pozdrav odpověděli. A tak s blaženým pocitem strčí do kapsy ventilky a zají včerejší zapíjení nového roku kyselou okurkou.