Myslela jsem, jak napíšu lehkonohý příspěvek o řidičích v kloboucích, kocouřích serenádách ze zadního sedadla a obojku, ale nějak se to zvrtlo. Utrhlo se to celé ze řetězu. Vlastně vyvléklo.
Kocour si v rámci lezení do zelí pořídil několik efektních a hlavně bolavých šrámů na ocasu, čímž si zajistil zákaz vycházek a mně ranní a večerní hru na „kterak vpravit do tlamy prášek“.
Po několika dnech kocourovo domácí vězení přivádělo k šílenství nejen jeho, ale i nás. Situaci nevylepšila ani změna místa – to, že je zavřený v západních čechách a ne v Praze mu (a nám už vůbec) na náladě nepřidalo.
Aktem naprostého zoufalství bylo pořízení kočičího „obojku“. Kocour vycítil příležitost, a s výrazem beránka si tu monstróznost nechal nasadit a se stejným klidem se nechal vyvést na zahradu. Tím idyla skončila. Kocour začal předvádět tanec svatého Víta, z obojku se vyvlékl a s nastřádanou energií vyrazil prozkoumat okolí.
Odpoledne jsem ho našla u silnice.
Srazilo ho auto
Zbyl mi po něm jen škrábanec na ruce a poloprázdné platíčko prášků.
neděle 29. června 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Je mi ho líto.
awww :( to me mrzi...
chuderka, to je mi teda moc líto...já teď bojuju s malým koucourem, protože na balkoně předvádí hrozný kousky a nevím, jestli to má na háku nebo jestli experimentuje...9.patro je přece jenom moc.
Okomentovat