Stýská se jim a přece se cestám domů vyhýbají a rodičům téměř rozmlouvají návštěvy.
Studenti na Erasmu si užívají sluníčka a pohodlných křesílek v Lucemburských zahradách, vyhřátých kamenů na břehu Seiny, v pátek večer chodí do Louvru a pak do Fifth baru v rue Mouffetard na kvíz a vedle k Malému Řekovi na palačinku, v noci, když už všechno osvětlení, vyjma pouličních lamp, zhaslo se po prázdném městě přesouvají na Velibu, kolech, poskytnutých radnicí, s velkoryse rozmístěnými stojany, baví se celým tím babylonským zmatením jazyků, které nastává zpravidla chvíli před půlnocí..
Každá návštěva, každé loučení, každý odjezd ale tíží jako balvan, každý návrat z domova je jako skok do hluboké vody. Po pokoji se rozlézá ze všech koutů prázdnota, všechno na člověka padá a kolem dokola se rozlévá ozvěna.
pondělí 18. května 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
olga likes it!
teda spíš nelikes it, ale je to prostě pravda. i když, na druhou stranu, po čtyřech letech to přestalo zdaleka bejt tak hrozný.
uplne chapu... i kdyz mne se nakonec domu vubec nechtelo :)
Okomentovat