Zrána

Časně ráno se ve vzduchu mísí vůně briošek, baget, croissantů, šneků s hrozinkami, pain au chocolat; v zimě pár kaváren vítajících první zákazníky chtivé své kávy s croissantem vrhá nepravidelné obdélníky světla na ještě potemnělé ulice, v létě slunce pomalu sklouzává po fasádě a vyrývá na ní ostré geometrické obrazce. Po silnicích, přikrčený u obrubníku a usměrňovaný srolovaným koberečkem, zurčí proud vody a odnáší s sebou špínu z předešlého dne a noci, kterou tam přistrkují košťaty metaři; domovnice pečlivě smýčí celý dvůr, hadicí vyhánějí z každého kouta i to nejmenší smítko a vytváří tak malé přítoky stékající z chodníku na silnici.
Na Elysejských polích číšníci připravují stolky , ti z Deauville v modrobílých pruhovaných tričkách, s námořnickou čapkou naraženou do čela. Před Notre Dame voní čerstvě posekaná tráva a u Seiny se přetahují holubi s racky o kousky odhozené bagety.
Na mřížích sálajících teplo z metra, ve výklencích, obklopení taškami a poskládanými kartony se v ušmudlaných spacích pytlech krčí bezdomovci, v marné snaze zaspat chladné ráno.
Paříž se zvolna probouzí.