Červené, oranžové, dokonce i zelené skleničky se k sobě tulí na polici ve spíži a ve sklepě. Ty zelené se tedy spíš šklebí, protože jsou to kyselá rajčata.
Letošní léto bylo ve znamení věčně ulepených a popálených rukou, sladce vonící kuchyně a čpících prstů od stovek cibulových rondelek. Vybírání sklenic (jen ty šroubovací!), hledání správných víček (na skleničce s rybízovou marmeládou se tak skví nápis „ Dijonská hořčice“, brusinky se zase pyšní nápisem „ Tatarská omáčka“ a rajčata se nás snaží přesvědčit, že jsou vlastně meruňky) a neustálé přeskupování skleniček z police na polici protože i minulé léto bylo stejně ulepené a stejně schraňovatelsky naladěné… A stejně tak to předtím.
Takže nás na Vánoce čeká objevování takových skvostů, jako je rybízová marmeláda z roku 83 nebo višně o pět let mladší. Koncentrované zavíčkované léto šmrncnuté troškou nostalgie.
středa 3. října 2007
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
83? Tak ta už je poměrně archivní... :)
Jinak brusinky kvituju s potěšením – na co je používáte?
Brusinky si dáváme ke svíčkové, masu na rajčatech (ano, na těch zelených kyselých:))a podobným jídlům.
Můj poměrně nový objev je kombinace brusinek, müsli a jogurtu:)
Aha. :)
Ta kombinace zní lákavě, i když mi tam úplně nesedí spojení müsli a jogurtu (resp. když jsem jednou vyzkoušel jogurt s už zabudovanym müsli, moc nadšenej jsem z toho zážitku nebyl :). Já si pamatuju, jak nám jako malejm babička dávala brusinky na chleba s máslem. (To musim někdy zase zkusit, dostanu-li se k nim. :)
Okomentovat