Po plesu

Jak mě po těch odvážných kreacích na parketu bolely nohy!
(Ne nadarmo se těm podpatkům říká jehly.)
A jak mě po odvážných kombinacích u baru bude ráno bolet hlava!
Boty jsem rozepnula a skopla, jak jsem překročila práh.
Z šatů se mi ale nechtělo. Jen zdráhavě jsem povolovala mašli a vyproštovala se ze sevření stuh. Nechtělo se mi tu splývavou krásu jedním zatáhnutím proměnit ve zplihlý kus látky a zase na rok ji odložit do skříně.
Prohlédla jsem si v zrcadle široké „x“ křížících se stuh a nakonec jsem zatáhla a mašli rozvázala. Ještě jsem vatou stáhla stíny z očí, z uší vyndala náušnice a kouzlo bylo pryč. Jako posledním úderem dvanácté.