Špačky okrouhané až na grafit tak, že už se nedají pořádně držet, stůl polepený desítkami papírků s poznámkami, každá druhá stránka v učebnici politá čajem a každá třetí i kávou (z některých kapitol se dá pomalu složit i svačina). Podlaha se svítí vypracovanými otázkami a ze zákonů se sypou zbytky japonské směsi a suché stopky od jablek. Židle jen úpí pod mým neustálým poposedáváním a takřka jogínskými pozicemi.
Když půjdu dneska spát až zítra, neusnu pozítří nad obědem?
Neměla bych alespoň nakouknout do doporučené učebnice?
Je tahle kapitola nezbytná?
Pochopím ten odstavec, když si ho přečtu počtvrté, nebo se mám vrátit k tomu, co jsem četla jen dvakrát?
Proč nemůžu v půl druhé ráno usnout?
Kde je to pohodlné tričko?
sobota 16. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
nice :)
To já u učení teda nikdy nemůžu jíst, jídlo si vždycky beru k něčemu zábavnějšímu; takhle bych si akorát zkazil požitek z pokrmu. :)
Takhle bych se nenajedla:))
Aha... tak to je trochu jiná. :D
(Já nevim, tak aspoň třeba ze spaní jde jíst. Pořád zábavnější než u učení. :)
Okomentovat